|
|
|||
|
|
|||
|
"Kritika do vlastních řad ..." - Jan Pavlas |
...Nemůžeme-li sdílet štěstí s druhými, je to jen poloviční štěstí. ( Andersen ) ... Naší povinností je být užitečný ne podle našich přání, ale podle našich schopností. ( Amiel )
...Lidé nemohou nepřetržitě pracovat, potřebují odpočinek. Proto však
odpočinek není ještě konečný cíl. Je těžké zachovat správnou míru v tom, co pokládáš za dobré ( Seneca )
|
||
|
|
10.4.2005 Hudba, která pohladí
=======================================================Jan Pavlas===================
O sborovém bytí aneb Abychom zbohatli materiálně, musíme nejprve zbohatnout v mysli - tu druhou větu jsem si vypůjčil z publikace Neziskové organizace, vznik, účetnictví, daně od Růženy Růžičkové a nakladatelství Anag s. r. o. Olomouc. Je to publikace pro spolek o němž budu psát nová a velmi důležitá… Dobrý den, jmenuji se Pavel Fiala. Mám tu čest, z vůle jeho členů, starat se o pěvecký sbor. To, že snad i mojí malou zásluhou nebude linka jeho zatím stodvaačtyřicetiletého zápisu do dějin jednoho malého města na kraji vysočiny přerušena, je odměna, pro níž to dělám. Sborové bytí je dnes nelehké. Nelehké bylo i dříve, nelehké je jinde v české zemi, nelehké je i v naší Chotěboři. Náš sbor nemá to štěstí a není zřízen kulturní nebo jinou institucí. Abychom obstáli v právním státě, „zřídili jsme se sami“ a před půldruhým rokem, jsme založili občanské sdružení. Nelehkost našeho sborového bytí spočívá hlavně v koncertních podmínkách, které se nám (ale nejen naší hudební produkci) v Chotěboři naskýtají. 45 až 50 dospělých zpěváků zralého i staršího věku se musí při vystoupení hlavně někam vejít. Větší, stejný, nebo o něco menší počet členů pozvaného vokálního či instrumentálního ansámblu(ů) se též musí vejít, nejlépe najednou (!?…) ke společným skladbám. Pořádat zde festival zůstává tedy proto už jen přáním a fantazií. Troufám si říct, že během mé (ne dlouhé ale snad již bohaté „funkcionářské“ dráhy) jsme vyzkoušeli, co se v Chotěboři nabízelo a nabízí. Jsem moc rád, že na jiném místě tohoto webového prostoru si při klidné chvíli u dobré kávy přečtete jiný můj příspěvek s pozvánkou na pěkný Vánoční koncert. Vězte, že aby se uskutečnil, odevzdá několik lidí hodně dobrovolné práce, vězte, že to, co na vstupném vybereme, pokryje nájem, propagaci a v neposlední řadě náklady na úhradu autorských práv. Díky členství našeho sboru v Unii českých pěveckých sborů – budou uhrazena Unií – kterou my však podporujeme řádově 4000 Kč (po letošním navýšení členských příspěvků) ročně. Poplatky autorskému ochrannému svazu za jedno naše námi organizované vystoupení by dle mého odhadu činilo asi 3000 Kč (a to máme svůj koncert v Chotěboři min. 2 x ročně). Od léta letošního roku se nám daří sjednávat naše hostující vystoupení za honorář, ten činí 1000 Kč. Je to za 45 vystupujících osob a 2 – 3 hodiny (včetně přepravy samozřejmě) jejich času mnoho? Chci věřit, že mi mé budoucí profesní vytížení umožní v práci pro sbor pokračovat. Chci věřit, že nejen hokejisté budou mít střechu nad hlavou, že nejen další četní aktivní mladí i starší sportovci budou mít dobrá hřiště pod nohami. Se střechami a s pódii pro nás, pro lidi, kteří se snaží o jakoukoliv hudbu, to v Chotěboři dobré není. Věřte, že se chceme vejít, že chceme hradit náklady, že chceme uspořádat Vánoční koncert… Věřte, že se s Vámi rádi 12.12.2004 v 16.00 hodin v chotěbořské sokolovně setkáme… Věřte, že se na Vás těší DOUBRAVAN… =======================================================Pavel Fiala==================== Kritika do vlastních řad. Lampiónový průvod 26.10.2004 jsme neodehráli moc dobře. Zněly v pořadí tyto pochody: Jara mládí, Olympia, Šly panenky silnicí, Fanfárový a Česká muzika. Olympia se nám v začátku vůbec nepovedla, protože jsem dal povel ke hraní právě v okamžiku, kdy jsme se nacházeli zhruba uprostřed mezi sloupy veřejného osvětlení a nebylo lautr nic vidět. Takže ten začátek pochodu připomínal nevydařenou zkoušku těch nejmladších amatérů. Už už nám padal řemen a vypadalo to, že Olympii, jak říkáme my muzikanti, skácíme, když se přeci jen malý záblesk světla objevil a postupně jsme se srovnali. Brrr. Hanba pomyslet. Mažoretky pěkně ťapali do rytmu, radost pohledět. Díky jejich nízkému věkovému průměru byl postup vpřed velmi pomalý a tak se často vyskytlo reálné nebezpečí, že některý z muzikantů z první řady dostane tyčkou od zadní mažoretky ... no víte kam. Zase brrr... . Ale naštěstí se nic nepřihodilo, počasí, až na to hmlisto, bylo ucházející a klobása u Nikla v hospodě byla supr. Tak zas příště. Když o tom tak přemýšlím, asi koupím, pro celou kapelu hornické přilby a hokejové chrániče. Když bude Junior napřezrok dělat zase průvod, nebude jen lampiónový, ale taky maškarní. No, uvidíme. =========================================================Jan Pavlas=================== |
|
