Vítám Vás na svých webových stránkách a přeji Vám zde příjemný pobyt.

    Novoroční předsevzetí  a přání

   A máme tu nový rok. Jaký byl ten starý? Je třeba se ohlížet zpět, nebo směle vykročit ke skvělým zítřkům? Obojí je jistě správně. Vzít si ponaučení z toho, co se nepovedlo, nabudit se tím, co vyšlo a nebát se vykročit s novými předsevzetími, plány a vizemi...

   Jaký vlastně byl ten starý rok 2006? Když si tuhle otázku položím, jako první mi přijde na mysl a jazyk slovo chaos. Čím dál víc ho pociťuji jak v životě osobním, tak profesním ( kolik životů vlastně člověk má? ). A když se pak snažím přijít na zdroj onoho chaosu, první odpověď, která se mi vynoří je sytém, řád. Tady je ta chyba, tady něco skřípe, něco nefunguje. Logicky hned musí následovat další dvě otázky, co a proč to skřípe.

   Odpověď na poslední dvě otázky mi dělá problémy. Pokud se mnou někdo až sem souhlasil, mám dojem, že tady se začneme v odpovědích více či méně rozcházet. Musím si poctivě přiznat, že mám sklony hledat příčiny všude jinde, jen ne u sebe. Vždyť se stačí kolem sebe trochu rozhlédnou a příčiny neřádu jsou na světě. Například už ostudně dlouho sestavujeme vládu, každé druhé manželství se rozpadá, děti - budoucnost národa, jsou vychovávány v neúplných rodinách, nemluvě o tom, že čím dál víc mladých lidí žije takzvaně na psí knížku. Vymíráme jako národ. Doslova rakovinným vředem, který zasahuje celou evropskou unii je neuvěřitelně rychle bující byrokracie. Kolik dalších příčin  by jsme ještě našli? Pravdou ale je, že, když přepnu citlivost svědomí na co nejjemnější stupeň, začnou uvedené argumenty ustupovat do pozadí ( míněno slušně ) a na povrch se dostávají moje osobní nedostatky. A že se jich najednou objeví!

   Kde je tedy ta chyba, co to skřípe, proč to nefunguje správně? Mimoděk mě vedou oči k obloze, k hvězdnému řádu. Není tady snad nápověda pro mé hledání? Když se snažím vnímat tuhle skutečnost, narážím na svůj neklid. Jako bych ztrácel schopnost soustředit se, ztišit se, zastavit se a žasnout. Jsem ubitý každodenním koloběhem událostí, mé rozlišovací schopnosti byly otupeny na minimum, můj pud sebezáchovy se pozvolna kamsi vytrácí. A hned další otázka - co s tím? Těch otázek začíná být nějak moc a přestávám se v nich orientovat. Snad všechno vyčistit. Omezit se na  potřebné minimum. V čem všem to bude, nevím a už vůbec nevím, kolikrát budu v tomhle boji úspěšný. Snad držet se hesla " buď lepší Ty a o to bude lepší svět". A na otázku: "V čem mám být lepší?", si nejspíš odpovím slovy staré modlitby F.Ch. Oetingera.

   A dej mi sílu unésti
všechno co změnit nemám sil

Odvahu, abych to nač stačím
na tomto světě pozměnil

A přitom moudrost abych znal
a od sebe to rozeznal

Z básní Jana Skácela

   Přestat kouřit, pít alkohol, nebo se nepřejídat, skončit s mimomanželským poměrem, přestat s podváděním a zlodějinou, tak a ještě jinak může vypadat novoroční přání. Ruku na srdce - jak dlouho jsme schopni ve svých předsevzetích vytrvat? Málokomu se to podaří. Proč? protože se snažíme přestat s něčím co je důsledkem. Příčiny je o mnoho těžší nalézt a pojmenovat. Před chvílí jsem se o to marně pokoušel.

  A tak mé novoroční předsevzetí vlastně nemá konkrétní podobu. A kdybych ho měl přeci jen alespoň přibližně zformulovat, asi bych řekl: "Přál bych si, aby skóre každodenních soubojů, které vedu sám se sebou, převážilo na stranu dobra a chci proto udělat všechno, co bude v mých silách".

"Nesmýšlejte výš, než je komu určeno, ale smýšlejte o sobě střízlivě."
"Smýšlejte o sobě střízlivě – podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh."

1.1.2007 Jan Pavlas