Co si má počít uživatel, který si domu přinese CD a zjistí, že mu v počítači ani v MP3 discmanu nehraje? Co když si chce své CD okopírovat a kopii uložit pro případ ztráty originálu? Jak si má počínat, když CD nelze zkopírovat? Všechny tyto otázky jsme položili odborníkům, kteří se zabývají autorským zákonem.

EMI mlčí ...

Oslovili jsme společnost EMI Czech Republic s.r.o., která vydává chráněná CD, která lze přehrát na některých PC pouze ve velmi snížené kvalitě. Dále jsme o názor požádali ČNS IFPI (Mezinárodní federace hudebního průmyslu - Národní skupina České republiky), jejímž předmětem činnosti je ochrana práv výrobců zvukových a hudebních zvukově obrazových nosičů. Odpovědi na otázky nám zaslal i Ing. Hampel, správce Klubu vlastníků CD. V neposlední řadě jsme o radu požádali odbornici přes autorské právo JUDr. Dagmar Hartmanovou.

Všem jsme položili několik jednoduchých otázek, na něž jsme ne vždy dostali jednoduchou odpověď. Posuďte sami.

V následujících řádcích bohužel nenaleznete odpovědi společnosti EMI. Její šéf Vladimír Kočandrle odmítl na otázky odpovědět a poskytl nám pouze krátké vyjádření: "Firma EMI má dvě hlavní priority, stejně důležité priority, které diktují veškeré její jednání: 1) Zpřístupnění hudby našich autorů a interpretů co nejširšímu okruhu legitimních spotřebitelů. 2) Ochrana práv našich autorů, interpretů a nositelů dalších souvisejících práv". Je snad spotřebitel užívající místo HiFi věže domácí počítač nelegitimní zákazník? Podle EMI asi ano. Právě takovému uživateli totiž ochrana na CD přímo znemožňuje kvalitní a plnohodnotný poslech zvukového nosiče.

Na otázky odpovídali:

• JUDr. Jaromír Soukup - zástupce ředitele ČNS IFPI

• JUDr. Dagmar Hartmanová - odbornice na autorské právo

• Ing. Vilém Hampel - správce  klubu Vlastníků CD

Spotřebitel má právo si pro osobní potřebu vytvořit kopii z jakéhokoliv audio CD, aniž by byl jeho vlastníkem

V tom se shodují všichni dotázaní odborníci. "Každý si může pro svoji vlastní osobní potřebu zhotovit záznam, rozmnoženinu nebo napodobeninu díla," říká JUDr Soukup z organizace ČNS IFPI. Pojem "kopie pro osobní potřebu" se používá ve vztahu ke zvukovým nosičům. Naopak "záložní kopie" se pojí k počítačovým programům, kde je situace se zálohováním ještě komplikovanější.

Je zajímavé, že k tomu, aby si uživatel mohl kopii vytvořit, nemusí dokonce ani vlastnit originál zvukového nosiče! "Autorský zákon právo pořídit si rozmnoženinu pro osobní potřebu na vlastnictví rozmnoženiny CD neváže," odpovídá JUDr Hartmanová.

Počet kopií pro osobní potřebu není zákonem přímo omezen

Jednotný názor nepanuje na otázku, kolik kopií si uživatel může pro osobní potřebu vytvořit. Podle JUdr Soukupa je to pouze jedna kopie. " Vzhledem k tomu, že dikce ustanovení § 30 A.Z. je v jednotném čísle, rozumí se, že je možno zhotovit toliko jednu rozmnoženinu," tvrdí Soukup. Samotný autorský zákon však na jiném místě a v jiné věci používá v textu jednotného čísla a z logiky věci přitom vyplývá, že v praxi je myšleno i číslo množné.

Platí to i v případě pojmu "rozmnoženina". Podle JUDr Hartmanové je možný následující výklad: " Autorský zákon sice v ustanovení § 30 odst. 2 písm. a) hovoří o „rozmnoženině“ v jednotném čísle, ale rozhodně bych to nevykládala, že si může spotřebitel zhotovit rozmnoženinu pouze jednu. Spíše bych ustanovení vykládala systematicky s výkladovým pravidlem podle § 29 autorského zákona, které stanoví, že jednotlivé výjimky „nesmějí být vykládány způsobem, který by narušoval běžný výkon práv autorských a který by byl neospravedlnitelně na újmu oprávněným zájmům autora“. Zcela v souladu s tímto výkladem bude, pokud si z CD nosiče pořídím např. jedno CD do práce a jednu audio kazetu do auta".

Nahrávací společnost může spotřebiteli bránit ve vytvoření kopie pro osobní potřebu

"Bránit může, otázka je do jaké míry, společnosti také tak činí, je na spotřebiteli, jak to ocení," podotýká Ing Hampel. Podle IFPI je situace ještě jasnější: "Zhotovení rozmnoženiny v rámci volného užití pro osobní potřebu není nárokem ve smyslu zákona, nýbrž možností, kterou zákon za stanovených podmínek dává. Výrobci zvukových záznamů naproti tomu mají zákonem zakotvené právo na svobodné rozhodnutí o tom, zda vůbec, a jak zveřejní své zvukové záznamy."

Na CD chybí jakákoliv zmínka o tom, že není plně přehratelné na PC.

Překonání ochrany proti kopírování při zálohování pro osobní potřebu není v rozporu se zákonem.

"V daném případě pokud nepřekročí mantinely volného užití, t.j. užití pro svou osobní potřebu, není to v rozporu se zákonem," říká JUDr Soukup.  Doktorka Hartmanová však dodává: "Evropské právo, jmenovitě Směrnice o informační společnosti (její článek 6), jde však v ochraně mnohem dál a říká, že neoprávněným zásahem do autorského práva je i samotné obcházení takových technických prostředků k ochraně práv. Tato směrnice zatím nebyla implementována do českého práva." Jelikož však naše země je členem Evropské unie, dá se předpokládat, že brzy bude. 

Na chráněném CD musí být zřetelně vyznačeno, že jej nelze přehrát v plné kvalitě na některých zařízeních

Povinnost označování někteří výrobci porušují a dopouštějí se tak úmyslného klamání zákazníka. Vraťme se ke společnosti EMI a novému CD Karla Plíhala, které společnost vydala. CD je označeno logem ochrany a informací s taxativním výčtem všech zařízení, na kterém jej lze přehrát (výčet obsahuje i PC). Dovětek říká, že "Problémy mohou nastat pouze ve výjimečných případech".

Toto tvrzení však můžeme označit za lživé. Problémy totiž nastávají vždy, pokud CD vložíte do CD mechaniky počítače a hodláte si jej přehrát. Nejprve vás CD donutí nainstalovat jakýsi obskurní přehrávač, který kvalitou a možnostmi nesahá např. WinAmpu (a to i třeba ve verzi 1) ani po tlačítko Eject. Pak přijde druhá bomba v podobě zvukové kvality záznamu. Namísto CD kvality se z vaší drahé aparatury bude linout komprimovaný, zvonivý pazvuk s bitrate pouhých 48 kbps a frekvencí 44 kHz. Pouze připomínám, že za kvalitu srovnatelnou s audio CD je u MP3 považován bitrate nejméně 128 kbps.

Detail přehrávače s údaji o "kvalitě" záznamu - 48 kbps, 44 kHz.

 

Pokud CD nelze plnohodnotně přehrát a na obalu to není uvedeno, má zákazník právo na reklamaci

JUDr. Soukup nepovažuje výše uvedený přístup nahrávacích společností vůči zákazníkovi za omezující za předpokladu: "že výrobce, resp. prodejce, na němž leží odpovědnost při prodeji, poskytne zákazníkovi jasnou a srozumitelnou informaci o vlastnostech zboží – výrobku, který kupuje. Pokud jsou tyto podmínky dané zákonem na ochranu spotřebitele splněny, je vše v pořádku. Pokud však ona informační povinnost prodejce vůči spotřebiteli naplněna není, pak nepochybně dochází ke omezování práv kupujícího a je zde dán důvod pro reklamaci, resp. pro odstoupení od kupní smlouvy."

JUDr. Hartmanová dodává, že chráněné CD, i když znemožňuje plnohodnotný poslech, je v souladu se zákonem, pokud: "je tato omezující skutečnost zřetelně označena na obalu CD."  Nové CD Karla Plíhala, ale třeba i album Mňága a Ždorp - Web Site Story žádné takové označení nenesou.

Audio CD může spoluvlastnit více vlastníků a všichni mají stejná práva

V tom se shodli všichni dotázaní odborníci. JUDr. Soukup však svou odpověď doplnil vysvětlením: "Pokud však Vaše otázky míří k existenci a činnosti tzv. klubů vlastníků CD, pak nelze podle našeho názoru dát takto jednoznačnou odpověď. Je otázkou, zda se jedná o skutečný, nikoli domnělý spoluvlastnický vztah. Je otázkou, jakou možnost má jeden každý a všichni spoluvlastníci po spolu k uplatňování svých práv. Je otázkou, zda se nejedná o obcházení zákona a zda onen klub spoluvlastníků není vlastně půjčovnou CD."

Otázek okolo legálnosti či nelegálnosti kopírování cédéček je mnoho. Na jedné straně figurují nahrávací kolosy, které pochopitelně brání svůj píseček ostnatými dráty v podobě nejrůznějších protipirátských ochran a omezení v zákonech. Na druhé straně je zde kvetoucí pirátský průmysl, který se bezostyšně přiživuje na popularitě umělců a lidské touze mít všechno zadarmo.

Pak je tady ovšem ještě jedna strana, kterou obě výše zmíněné neberou v potaz . Na této straně stojí náročnější hudební fanoušci, kteří si poctivě kupují cédéčka svých oblíbenců a občas si nějaké zkopírují do auta, počítače nebo osobního MP3 přehrávače. U pirátů nenakupují (nehledě na to, že v např. v Hřensku mají značně omezený sortiment). Velmi často jsou nuceni nakupovat v zahraničí, protože fonografické firmy k nám dováží pouze mainstreamový zlomek své produkce a za kvalitními kousky musí posluchač stále, i když třeba pouze virtuálně a po internetu, cestovat. Je pochopitelné, že tito uživatelé chtějí mít svá CD zazálohovaná pro případ ztráty, poškození nebo krádeže.