Aktualizováno 01.01.2005

Vítám Vás na svých webových stránkách a přeji Vám zde příjemný pobyt.

Ze srdce přeji všem čtenářům pokojné a milostí plné vánoční svátky a nový rok naplněný láskou, též poctivou a smysluplnou prací.

   Komorní orchestr mladých při ZUŠ Chotěboř, člen sdružení YMCA Brno, vystoupil pod taktovkou jeho dirigentky paní Věry Fialové  28.12.2004 na Festivalu duchovní hudby v Římě. Koncertu předcházela vzrušená nálada, protože hrozilo, že se kvůli dopravní zácpě v centru města orchestr včas nedostaví na své představení. Vše se ale podařilo vyřešit a orchestr byl včas na svém místě a skvěle připraven. Koncert se konal v kostele sv. Blažeje a Karla Boromejského na náměstí B. Cairoli 117 v samém centru Říma. Podíváteli se z Capitolu směrem k Vatikánu, je to 3. největší chrámová kopule po levé straně.

   Koncert uvedla místní hlasatelka od ambónu v italském jazyce nejprve informacemi o některých dalších koncertech, které se budou následně v rámci uvedeného festivalu konat a pak již hovořila o českém komorním orchestru a jeho programu. Zde se malinko zastavím nad jedním zajímavým postřehem.  Italský posluchač vážné hudby ( byli tam  ovšem i jiní státní příslušníci a velvyslanci různých ambasád včetně českého velvyslance při Svatém Stolci, jeho excelence pana Jajtnera ) je velmi kultivovaný posluchač. Dvacet minut před začátkem koncertu byla již všechna místa obsazena a pořadatelé se činili, aby připravili co nejvíce dalších míst k sezení pro "pozdě" příchozí. Během vystoupení konferenciérky jsem pozoroval stále jistý ruch, přemísťování posluchačů, nepozornost, kterou bychom u nás hodnotili bez obalu jako neslušné chování. Chyba lávky! Konferenciérka končí svoje vystoupení, přeje posluchačům hezký zážitek a je za svůj "výkon" odměněna nenuceným potleskem. Obecenstvo pokračuje v bezprostřední  zábavě. Začínám se obávat, že taková podivná atmosféra na děti z komorního orchestru bude působit nepříjemně a  negativně ovlivní jejich výkon.

   Jak jsem řekl, chyba lávky.  Komorní orchestr přichází na scénu, za ním dirigentka paní Věra Fialová. Obecenstvo rázem utichá a vítá účinkující slušným potleskem. Od tohoto okamžiku by jste v obecenstvu uslyšeli spadnout špendlík. Pozornost všech se soustředí na první gesto, kterým paní Fialová koncert zahajuje. Již po první skladbě obecenstvo nadšeně tleská. Výkon dětí se jim, jak se zdá, zamlouvá. Koncert pokračuje dalšími skladbami a pak přichází první sólisté, trio Jan Pavlas a Tereza Piskačová housle a Josef Secký klavír.   Jejich výkon je oceněn dlouhým potleskem, který vrátil účinkující k opakovanému poděkování.   
   Není žádným tajemstvím, že Italové milují operu. A tak jakmile zazněl krásný baryton pana Vančury, člena opery libereckého divadla, roztály poslední ledy a účinkující se od té chvíle stali miláčky publika. Komorní dívčí pěvecký sbor Limbora Josefa Seckého dává několik kusů českého baroka "a kapela" ze sbírky  Česká Mariánská muzika" Adama Michny z Otradovic a zpívají čistě. Za doprovodu komorního orchestru  pak krásně a s citem zazpíval spolu s panem Vančurou pásmo českých koled a když došlo na "nadnárodní" koledu ( originál rakouská skladba Rudolfa Grubera ) Tichá noc, začalo  si publikum pobrukovat  se sborem a orchestrem, každý  ve svém jazyce. Pocítil jsem v tu chvíli onu jednotu, kterou dokáže hudba spojovat národy a byl to velmi krásný okamžik. Byli jsme všichni takříkajíc na jedné vlně. Koncert spěl zdárně k závěru a děti jakoby vycítili podporu publika, hráli jak nejlépe to šlo. Koncert vrcholí hudbou, která svítí, Antonio Vivaldim - 1. větou koncertu  a moll, ve které si sólový part zahrálo hned několik sólistů. Potlesk a ovace, blahopřání jeho excelence pana Jajtnera, a přídavek - Tichá noc.

   Koncert končí. Paní dirigentka odvádí orchestr a sbor  do zákulisí a já zůstávám mezi obecenstvem, které se jen nerado a velmi pomalu zvedá ze sedadel k odchodu. U východu nabízí naše asistentka spokojeným posluchačům CD komorního orchestru, které spatřilo světlo světa 12.12.2004 na svém křtu v chotěbořské sokolovně.  I přesto, že se jméno našeho města Italům špatně vyslovovalo, snaží si ho zapamatovat. Je to dojemné.

   Aniž jsem to tušil, měl tento koncert pro mne nejdojemnější zážitek zprostředkovat až za 3 dny, tedy přesně 31.12.2004. To už jsme se rozloučili s našimi milými a pozornými hostiteli na římském Velehradu a šťastně dojeli domů ( 30.12.2004 v 8 hodin ráno ). Sedám na Silvestra ke svému počítači, abych vyřídil korespondenci, ke které jsem se z výše uvedených důvodů několik dní nedostal. Stahuji elektronickou poštu a jen tak tak, že jsem nepřehlédl tuto zprávu:

"Velice hodnotím Váš koncert, konající se v Římě 28.12. a prosím o zaslání fotografií sboru a orchestru a kalendáře dalších koncertů v Itálii. Předem děkuji. Antonio Manciny".

   Tento muž si patrně koupil CD orchestru, ze kterého vyčetl kontakt na mé studio a nelenil s dotazem, kdy že to budou další koncerty v  Itálii. To je alespoň pro mne důkazem, že hudba našich dětí zasáhla přesně tam, kam měla. A tak mě tato chvíle  vede k tomu, abych  poděkoval za Komorní orchestr mladých představitelům města Chotěboře a dalším štědrým sponzorům za jejich podporu orchestru, rovněž tak rodičům dětí, kteří trpělivě den za dnem vedou svoje děti k poctivosti a píli v přípravě do hodin nástroje i paní učitelce a dirigentce Věře Fialové za její celoživotní poctivou práci s dětmi.  Chci Vás všechny ujistit, že Vaše snaha není marná a vyplatí se v ní pokračovat. Předcházející řádky budiž toho důkazem.  Rodiče, učitelé i město Chotěboř, my všichni můžeme být právem hrdi na své děti, na to jak vzorně nás všechny ve světě reprezentovaly. A že se žádné reprízy v Itálii pan Mancini nedočká?  Letos možná ne.  Ale v budoucnu ... ?  To záleží na nás všech.

Jan Pavlas