Kdyby mu přály produkty jeho invence, na konec dlouhé řady gratulantů by se postavilo studio Pixar, které v posledních letech ovládlo filmový svět digitálními hity jako Úžasňákovi nebo Hledá se Nemo, MP3 přehrávač iPod, jenž definitivně vymazal ze světa walkman, nebo poslední verze počítače Apple, tentokrát v balení vypadajícím jako velká konzerva sardinek.

Jejich tvůrce, jeden z nejbrilantnějších mozků světa nových technologií Steve Jobs, ve čtvrtek oslaví padesátiny. I většina těch, kteří budou přát vše nejlepší jen s kyselým úsměvem, bude nicméně souhlasit s tím, co o Jobsovi napsal novinář R. X. Cringely. Ten jej označil za nejnebezpečnějšího muže Sillicon Valley, a to proto, že nic nedělá pro peníze. Zároveň je podle něj sociopat. Obé na Jobse sedí.

 

Už od momentu, kdy se na začátku sedmdesátých let vymanil z rodiny, do které jej adoptovali Paul a Clara Jobsovi, působí Steve nonkonformně. Jako příznivec hnutí Haré Kršna a občasný uživatel LSD založil v roce 1976 se svým známým Stevem Wozniakem firmu Apple, a to se záměrem postavit osobní počítač dostupný všem. O pouhý rok později se opravdu na trh dostává mašinka Apple II a zanedlouho dělá z desítek zaměstnanců firmy díky zaměstnaneckým akciím milionáře. Rychlá změna garážové firmičky na instituci se stamilionovými obraty nicméně vizionáři Jobsovi příliš radosti nedělá, a tak se v rámci Apple osamostatňuje a zakládá divizi Macintosh. Ta se stává platformou pro další skrytou revoluci v počítačovém světě i pro Jobsův odchod od Apple.

Když v roce 1984 přišel Macintosh, počítačoví experti byli bezmocní. Dosavadní znalosti k ovládání počítače pomocí složitých příkazů bylo k ničemu, počítač se ovládal jakousi myší a pomocí Menu. Ačkoli tímto Jobs přiblížil počítače o další krok k veřejnosti a jeho nápad je v současnosti veřejnou normou, jeho Macintosh velký komerční úspěch neměl, především kvůli nedostatku softwaru. Z firmy, která byla jeho dítětem, byl proto vyhozen. Zatímco Apple pod vládou byrokratických manažerů, ačkoli si to nepřiznával, dále žil z vizí macintoshů, Jobs se svou vizi dokonalého počítače pokoušel naplnit v nepříliš úspěšné (nakonec prodané za 402 milionů USD) společnosti NeXT.

Daleko větší úspěch zaznamenal se studiem Pixar, které koupil za deset milionů dolarů odGeorge Lucase a jehož hit Úžasňákovi loni ve Spojených státech vydělal více než čtvrt miliardy dolarů. Jeho prvnímu dítěti ale mezitím došly nápady, respektive skončilo vysávání jeho Macintoshe. V roce 1997 je pak za plat jeden dolar ročně Steve Jobs povolán zpět ke kormidlu. O tři roky později experti začali sborově prohlašovat, že se do Apple vrátila vize, což záhy pocítili i akcionáři, jejichž peníze vložené do Apple od Jobsova návratu nabobtnaly desetkrát.

Jobs, který se pro své podřízené snaží než neosobním šéfem být spíš duchovní vůdce, evidentně slaví úspěch. Neortodoxní design iMacu nechybí v žádném katalogu s nábytkem ani moderní domácnosti, na iPod se zase kvůli nezvladatelnému zájmu zákazníků ještě nedávno čekalo podle pořadníků.

Když v loňském roce byl na léčbě rakoviny, byla s ním nejen celá rodina - s manželkou Laurene má tři děti - ale i celá společnost. Steve Jobs totiž spíš než úspěšnou firmu tvoří kult. V posledních letech jsou jeho kulty i komerčně úspěšné. Vykousnuté jablko je symbol, muž oblečený v modré džíny a černý svetr - jinak oblečen Jobs na veřejnosti téměř nevystupuje - pak guru. Jobsova někdejší slova o vztahu k penězům jeho "božství" potvrzují: "Cenili mě na milion dolarů, když mi bylo 23, na deset milionů o rok později a na 100 milionů v pětadvaceti. To ale není vůbec důležité, já to nikdy pro peníze nedělal."